Zdá se, že moje matka celý život čekala na jedinou věc - kdy půjde do důchodu. Je to žena ze staré školy, pracovala více než třicet let v jedné továrně a toužila po odpočinku. Věřila, že v důchodu ji čekají jen samé výhody. Chtěla šít, plést, procházet se v parku a chodit s přáteli do kina nebo do divadla.
Upřímně řečeno, myslela jsem si, že se máma po odchodu z práce přestěhuje někam blíž k moři. Ale všechny radikální změny skončily koupí domku na venkově, kde maminka hodlala pěstovat růže a rybíz. Aby neměla moc práce - při sázení zeleniny a jiných květin se člověk musí často ohýbat, plevelit a zalévat, a ona si chtěla konečně odpočinout.
Když jsem otěhotněla, hned mi oznámila, že se o vnoučata starat nehodlá. Maximálně slíbila, že je vezme do zoo, až budou starší. Mou reakci si lze snadno domyslet, zvlášť když jsem měla porodit dvojčata.
Každopádně jsme oslavili maminčin odchod do důchodu a o pár týdnů později jsem porodila holčičky. Stále jsem doufala, že mi maminka s dětmi pomůže, protože jsem byla novopečená maminka.
Ale mýlila jsem se. Mnohem více mi pomohla tchyně. Koupala a houpala vnučky a pomáhala mi v domácnosti. Ale moje vlastní maminka mi říkala, že to dřív zvládala bez cizí pomoci, a já mám teď takové vybavení, že to až pěkné není. Takže nemám důvod si stěžovat a očekávat pomoc od babičky. První tři měsíce po propuštění matka za vnučkou ani nepřišla. Zjevně se řídila svým plánem na dokonalý důchod.
Jak se však ukázalo, učit se ve stáří znovu šít a plést není zrovna dobrý nápad, protože její zrak a ruce už nejsou takové jako v mládí. Procházky v parku jsou příjemné jen za teplého a slunečného počasí, a to už byl pozdní podzim. Muzea na maminku na rozdíl od divadla nijak nezapůsobila. Ale do toho druhého se nedá chodit moc často, protože ceny za zajímavá představení se známými herci - znáte to sami!
Také chata na venkově se pro ni rychle stala únosnou, protože v chladném počasí tam nebyly žádné podmínky a cesta tam trvala několik hodin. Celkově se vysněný důchod změnil v nudnou šedivou realitu.
Uplynul nějaký čas. Maminka přišla ke mně domů, když jsem koupala dcery, a začala mluvit o tom, že důchod je smrtelně nudný. Tak jsem jí navrhla, aby jednu vnučku pohoupala, zatímco já budu koupat druhou, ať se rozveselí. Matka to delikátně odmítla.
Ale začala ke mně chodit a očekává, že ji pohostím čajem a koláči. Je hezké trávit čas s mámou, ale já mám na mysli dvě děti, které ona ani neudrží v náručí. Když se nudí, jen sedí a kňourá. Ještě několikrát jsem se ji snažila povzbudit u vnoučat, ale marně. Mohla by mi aspoň složit prádlo, cokoli, ale ne, lepší je fňukat.
Představte si, jak se tchyně tváří, když ke mně přijde po práci a pomáhá v domácnosti, zatímco moje matka se nudí u stolu. Upřímně řečeno, došla mi trpělivost. Poslouchat matčino každodenní fňukání a její opakování nejnovějších televizních seriálů mi už leze na nervy.
Myslím, že jí dám ultimátum: když už sem chodíš každý den, tak aspoň nějak pomáhej. A jestli se ti to nelíbí, tak nechoď. Mám někoho, kdo mě bude bavit, kromě mé znuděné matky.
Hlavní foto: story