"Můj táta byl pěkný hulvát!" - řekne s ironií téměř každé dítě vychované v neúplné rodině. Naše rodina možná nebyla úplně neúplná, ale částečně ano. Po rozvodu rodičů jsme žili s matkou. Otec byl neustále na služebních cestách. I před rozvodem jsme ho vídali jen zřídka. Ve skutečnosti se toho pro nás moc nezměnilo. Přestěhovali jsme se do bytu mé babičky.
Žili jsme dobře, v harmonii. S bratrem jsme v podstatě nic nepotřebovali. Otec nám dál nosil dárky, chodil s námi na procházky. Po několika týdnech zase odešel. Matka nás s otcem neobtěžovala, byla z toho šťastná. I když jsme se později dozvěděli, že rozvod byl důsledkem otcovy nevěry.
Takže takhle vypadala naše rodina - otec na cestách, s vlastním životem, a my tady. Ale on pořád jezdil, nikdy na nás nezapomněl. A nikdy jsme neměli nouzi o peníze. Když nám s bratrem bylo dvacet, matka zemřela. Otec nám samozřejmě dál finančně pomáhal.
A pak přišla tragédie: otec měl vážnou autonehodu. Díky Bohu, že přežil. Ale jeho stav byl vážný. Lékaři ho dávali dohromady doslova kousek po kousku a nedávali žádné záruky. S bratrem jsme se střídali v tom, že jsme chodili přespávat k tátovi do pokoje.
Dostal se z toho! Rok a půl balancoval mezi životem a smrtí. Odměnou mu bylo, že se táta vrátil k relativně normálnímu životu. Pomohli nám i jeho kolegové z práce, táta měl spoustu přátel. Potřebovali jsme nejen peníze, ale také pomoc s vyšetřeními a rehabilitací.
A tak jsme společně s otcem překonávali obtíže. Vzali ho zpátky do práce, našla se pro něj práce, která odpovídala jeho schopnostem. S bratrem jsme založili rodiny, narodily se nám děti, otec se stal šťastným dědečkem.
S bratrem jsme otce často navštěvovali, pomáhali jsme mu s každodenními pracemi, kupovali jídlo a nenechali ho, aby se cítil osamělý. Před několika lety přišel otec s nápadem - koupit si prázdninový dům! Byla to skvělá myšlenka, moc se nám líbila, a tak jsme společně vybrali chalupu.
Život šel klidně dál, všichni jsme žili v harmonii, nic nepředznamenávalo neštěstí. Ale ono stejně přišlo. Jednoho dne nás otec pozval k sobě. Když jsme přijeli, našli jsme v otcově domě třicetiletého muže. Znepokojený otec nám ho představil jako Matyáše, našeho mladšího bratra.
Příběh jeho narození byl obyčejný: služební cesta, románek s místní krásnou ženou, neplánované těhotenství. Otci se musí nechat, že se zachoval jako gentleman, nezapíral odpovědnost za dítě a byl připraven oficiálně uznat otcovství.
Mladá matka se však nečekaně provdala za jiného muže, odešla a nezanechala žádnou adresu. A nyní se tento již dospělý chlapec objevil v otcově domě. Podle jeho vyprávění před ním matka od útlého věku tajila příběh o jeho narození a jeho skutečném otci.
Čas od času přemýšlel o tom, že by se s ním setkal, ale nějak to nebylo po cestě. A tady nečekaná delegace právě do našeho města, příležitost navázat kontakt. Otec byl velmi nervózní, museli jsme ho trochu uklidnit. Celá situace připomínala brazilskou telenovelu. Nepochybovali jsme, že Matyáš je skutečně náš bratr.
Ale proč otec potřeboval tuto známost? Vždyť mezi nimi neexistovaly žádné rodinné vazby. Po stráveném dni se Matyáš rozloučil a bratr ho odvezl zpět na nádraží. Otec byl v takovém šoku, že jsem mu musela zkontrolovat tlak a dát mu prášky.
Po chvíli řekl, že musí jít k notáři. Řekl, že se chystá předat dědictví Matyášovi. Rozhodl se, že mu dá všechno. Tímto způsobem se otec rozhodl vynahradit „dítěti“ nedostatek otcovské lásky a péče, neplacení výživného a neplnění rodičovských povinností.
Snažila jsem se otce přesvědčit, aby se zdržel, počkal a Matyáše lépe poznal. Ale mé námitky a pokusy byly marné, otec byl tvrdohlavý jako osel. Na mé argumenty reagoval slovy, že my s bratrem jsme nikdy neměli finanční problémy, byli jsme obklopeni otcovskou péčí a příliš rozmazlováni, a Tomášovi celý život něco chybělo, tak to teď alespoň může napravit.
S bratrem se mu snažíme ten nápad dostat z hlavy. Koneckonců je to dospělý muž a vychoval ho jiný muž. A obviňuje nás, že nechceme, aby nám dědictví létalo před očima. Samozřejmě že to není žádná maličkost, byla by škoda o něj přijít.
Ale je tu ještě jeden aspekt - co když tento nový bratr dostane takový dar a pak vyhodí svého otce ze dveří? Vždyť ho vůbec neznáme! Bratr se s otcem dohodne, že každý může se svým majetkem nakládat, jak uzná za vhodné.
Ale pokud Tomáš vyhodí otce na ulici, otec si to vyřídí sám. „Se mnou nepočítej,“ - řekl bratr.
Hlavní foto: planet