Jsou chvíle, kdy se dlouho očekávaný den, kdy má přijít maminka, místo radostné události změní v noční můru. A není to tím, že bychom ji najednou přestali milovat. Je to prostě tím, že dospělé děti už nedokážou změnit své zvyky. I když je láska a péče rodiče potřebná, všechno je vzhůru nohama a ne každý se dokáže novým okolnostem přizpůsobit.
To je i případ mé matky. Před sedmi měsíci se přestěhovala do našeho bytu. Nejlepší by bylo začít od začátku. S manželem a našimi dvěma dětmi žijeme v třípokojovém bytě, ale stále splácíme hypotéku. Naše platy jsou na poměry hlavního města průměrné. Jsme však spokojeni s tím, co máme.
Moje matka je již starší osoba (je jí 75 let) a je často nemocná. Proto jsme se rozhodli, že si ji vezmeme k sobě, alespoň na nějaký čas, než se vše stabilizuje. Manžel byl samozřejmě proti, stejně jako děti. Život se starším člověkem je náročný.
Dříve, když bydlela na vesnici, jsme její kamarádce platili návštěvy u matky, nákup jídla a úklid. Ale teď je tato kamarádka stará a nemůže mamince pomáhat. Museli jsme tedy vymyslet jiné řešení.
Nyní něco málo o mamince. Musím hned říct, že je velmi energická, i když teď chodí o holi. Nicméně je dospělá a má svůj vlastní pohled na věc. Je zvyklá vstávat brzy a diví se, že my neděláme totéž.
Pokud je můj manžel zvyklý snídat a jít rovnou do práce, můj den vypadá trochu jinak. Pracuji na dálku. Pro mou matku to není žádná práce, takže se podle toho chová. I když už mi bylo padesát, jsem teď nucena v určitou dobu zalévat květiny, pak uklidit celý byt, uvařit a tak dále. Není to příjemné, je to vyloženě ponižující.
Moje matka si už vyzkoušela všechny moje šaty, protože máme stejnou velikost. Protože bydlíme v hlavním městě, máma ráda chodí ven a prohlíží si památky. Nyní používá můj parfém a šperky.
Prosím, nechápejte mě špatně, nezazlívám jí to, ale někdy večer, když si chci odpočinout a jít se projít po městě s manželem..... prostě nemůžu najít své věci, což má za následek, že nikam nechodíme. Maminky se na to nemůžu zeptat, protože chodí spát v 8.
Mimochodem, ona jí úplně jinak než my, takže z obchodu se vracíme s taškou navíc. Všechno musí být čerstvé, kvalitní a ne levné. K tomu je třeba přidat léky a nové oblečení (nemůžu jí dát všechno své oblečení, takže jsme koupili nové).
Nedávno si můj manžel musel ze zdravotních důvodů vzít neplacené volno. Ze stejného důvodu jsem začala méně vydělávat i já. Manžel je teď neustále doma a naštvaný, tráví večery v garáži. Alespoň dá do pořádku auto.
Tehdy došlo k hádce. Šlo o to, že mě napadlo navrhnout mámě, aby přispívala na poplatky a jídlo. Samozřejmě nešlo o to, aby nám dávala celý svůj důchod, ale určitou část. Matka se rozzlobila a řekla, že jsem zloděj a chci jen její peníze. Údajně nejsem schopna se o vlastní matku postarat.
Předtím jsem si byla vědoma toho, že si budeme muset poradit sami, a tak jsem to přijala. Ale teď si dočasně sami nevíme rady. Musíme živit děti a navíc ještě splácíme půjčku. Manžel už otevřeně vyjadřuje nespokojenost a já s tím nemůžu nic dělat.
Moje matka je samozřejmě uražená, ale z našeho bytu se jí nechce. Navrhla jsem jí tedy, že bychom si mohli pronajmout dům na venkově. Ale to by samozřejmě moc nepomohlo - za získané peníze bychom si nemohli nic koupit.
Matka však byla proti tomu, aby se do jejího domu nastěhoval někdo cizí. Takový je náš život. Myslím, že se s tím nedá nic dělat. Uvidíme, jak se věci vyvinou.
Rodinné problémy jsou citlivé téma. Doufáme však, že se vše vrátí do normálu. Možná, že když si s maminkou promluvíte a vysvětlíte jí, jaká je situace, zmíníte se, že i vnoučata se cítí nepříjemně, konečně vše pochopí. Koneckonců je to také babička.
Hlavní foto: planet