Nikdo mi nerozumí. Nedávno jsem vynesla synovy věci za dveře a přestěhovala se ke snaše. Moji příbuzní si myslí, že jsem se zbláznila. Svého rozhodnutí nelituji. Jediné, co je hořké, je uvědomění si, že jsem se mu nedokázala postavit dřív.

Můj zesnulý manžel byl pohledný: vysoký brunet se širokými rameny, hnědýma očima a zemitou pletí. Jeho hlas byl tichý a sametový. Hodil by se na herce nebo televizního moderátora! Až na to, že sám trávil příliš mnoho času vzdycháním do zrcadla.

Věděl, že je hezký, a celý život využíval svého vzhledu. Všechny moje kamarádky umíraly žárlivostí a já se jim styděla přiznat, že mě můj milý podvádí zleva i zprava.

Moje tchyně říkala, že muži neopouštějí dobré manželky kvůli jiným. Matka mi poradila, abych to vydržela. Tak jsem to tiše snášela a v noci plakala do polštáře. Když se nám narodilo dítě, dlouho očekávaný syn Wojtek, manžel se trochu uklidnil. Stal se zdrženlivějším. Doufala jsem, že tím to skončilo.

Ale po několika letech se věci začaly točit v kruhu. Pití, večírky, hádky.... Dobré bylo, že alespoň nedocházelo k násilí rukama. Vždycky jsme si věci vyřizovali za zavřenými dveřmi.

Můj syn nás nikdy neslyšel hádat se. Ale nikdy jsem si nemyslela, že z mého dítěte vyroste stejná bylina. Můj manžel prožil intenzivní, ale krátký život. Nejprve mu začaly selhávat ledviny, pak srdce. O necelých šest měsíců později jsem ovdověla.

Můj syn ještě chodil do školy. Vychovávala jsem ho sama. Na svého otce si uchoval dobré vzpomínky, považoval ho za svého hrdinu. Nikdy jsem mu neřekla, jaký můj manžel ve skutečnosti byl. Čas plynul. Vojta vyrůstal a stále více se podobal svému otci. Černé kudrnaté vlasy, hezký chlapec. Dívky mu padaly k nohám.

Když šel na univerzitu, každý týden si domů přivedl novou "modelku". Snažila jsem se mu domluvit, ale on jen mávl rukou. Věděl, že je hezký, a byl na to hrdý.

Jaké bylo moje překvapení, když jednoho dne Vojta přinesl domů skromnou Magdu. Říkal, že čekají dítě. Rozhodli se, že se vezmou. Zpočátku žili tiše a klidně. Snacha byla opravdu nápomocná: když jsem byla v práci, uklízela, vařila a prala.

Magda si nikdy nestěžovala, že je v takové situaci, že je to pro ni těžké. Jenže syn se jí stále častěji ztrácel. A když Magda porodila holčičku, Vojta se své ženě přestal vůbec věnovat. Snil o synovi, o dceru se nestaral.

Začaly hádky a rvačky. Několikrát jsem na Magdině zápěstí viděla modřiny, ale ona přísahala, že to byla nehoda. Syn začal chodit pozdě do práce. Často přicházel opilý a tichým hlasem se hádal se svou ženou.

Jednoho dne to překročilo hranici. Přišla jsem z práce o hodinu dřív a uslyšela v kuchyni řinčení nádobí. Můj syn křičel tak hlasitě, až mi zvonilo v uších. Vyčítal Izě, že nemá charakter, že nedokáže porodit syna a že vypadá jako hroch.

Ale Vojta nekřičel jen tak. Zároveň vyhazoval ze skříně manželčiny věci a malou dcerku, kopal do nich a říkal manželce, ať odejde. Magda, svírající dceru v náručí, se třásla pláčem. Byla velmi vyděšená a šeptala něco dceři do ucha.

Pak mi došla trpělivost. Přistoupila jsem k synovi a vrazila Vojtovi takovou facku, že mě z toho několik dní bolela ruka. Prakticky jsem ho vyvlekla z kuchyně na chodbu:

- Jakým právem se takhle chováš v mém domě? Magda je tvoje žena a matka tvého dítěte! Každý večer se vracíš domů opilý a ona na tebe čeká, dívá se z okna, má výbornou večeři a v očích naději! Ty nevděčníku! Vypadni, nebo zavolám policii! Jestli si neumíš vážit svého štěstí, hledej ho jinde!

Než se syn vzpamatoval, už stál ve dveřích s kufrem v ruce. Vrátila jsem se do kuchyně, uvařila Magdě heřmánkový čaj a ona mi všechno řekla. Ukázalo se, že ji začal podvádět, když byla ještě těhotná.

Měl tu drzost ukazovat fotky svých milenek a mluvit o tom, jak je jim spolu dobře. Ach, jak moc mi připomínal mého manžela! Týden po té rvačce si můj syn přišel pro své věci. Snažil se omluvit, ale nebyl si vědom své viny. Nepřijali jsme to.

Půl roku jsme žili spolu: já, Magda a Maruška. V domě zavládlo ticho a klid. Ať si rodina myslí, co chce, mně je to jedno. Mám pocit, že jsem udělala správnou věc. Přišla jsem o syna, ale teď mám dceru.

Hlavní foto: planet