Každý den musím jezdit na druhý konec města k dceři, abych doprovodila svého nejstaršího vnuka, který šel letos do první třídy, do školy. Dcera zůstává po tuto dobu doma s mladším dítětem, protože se jí nechce brzy ráno vstávat, aby starší dítě doprovodila do školy společně s dvouletým synem.

Ráno chodím s vnukem do školy a vidím maminky s kočárky, jak doprovází své starší děti do školy. Stále pro mě zůstává nepochopitelné, proč to dcera nemůže dělat sama?

Proč si myslí, že pro mě není problém vstát v pět ráno a spěchat k ní na druhý konec města jen proto, abych doprovodil jejího staršího syna do školy. Nechápu, co jí brání obléknout mladšího syna a jít s ním ráno na procházku.

Když jsem jí tuto otázku položila, odpověděla:

- "Mami, co jiného máš v důchodu dělat, než se starat o vnoučata?

Teď má dítě další hodiny, takže jsem neustále u dcery. Mám pocit, že chodím do práce. Každé ráno vozím jejího syna do školy a pak hlídám vnučku, zatímco ona vede starší dítě k doučování.

Zůstává s ní až do večera. Jsem vyčerpaná. Takhle vypadá můj život v důchodu. Nikdy jsem nebyla tak unavená, ani když jsem pracovala.

Se synovými dětmi se vlastně nevídám, protože on a jeho žena mou pomoc vůbec nepotřebují. Na všechny mé otázky odpovídají stejně:

- Na všechny otázky odpovídají: "Rozhodli jsme se mít děti, tak je zvládneme sami. Raději nás přijď navštívit, protože dětem se po tobě moc stýská.

Já ani nemám čas je navštěvovat, protože mám pořád plno práce s dceřinými dětmi. O víkendech si ke mně děti přivádí a chodí si vyřizovat své záležitosti. Je objednaná ke kadeřníkovi, na manikúru, do lázní, na nákupy.

Syn a snacha mě navštěvují zřídka, říkají, že jsou velmi pracovně vytížení a o víkendech se musí starat o domácnost.

I když mě navštíví, nenechávají své děti na pokoji, protože domů jdou všichni společně. Když mě navštíví, pomáhají také s péčí o děti mé dcery.

Dcera mi nedávno oznámila, že čeká třetí dítě. Abych byla upřímná, tato zpráva mě vůbec nepotěšila, protože se nemohu dočkat, až budou její děti starší a ona tu bude mít další dítě.

Ani nechápu, proč jsou moje děti tak odlišné, když jsem je vychovávala úplně stejně. Kde přesně jsem udělala chybu? Zdá se, že mě dcera využívá.

Vrtá mi hlavou další otázka: "Čím to je, že na dceru, které neustále pomáhám, jsem špatná, ale na syna, kterému vůbec nepomáhám, jsem vždycky hodná?" Nevím, jak to mám udělat.

Hlavní foto: youtube