Můj příběh není tak jedinečný, jak by se mohlo zdát. Vdala jsem se, když jsem byla mladá, a měla jsem dvě děti. S manželem jsme vycházeli dobře.
Když mu bylo 45 let, všechno se najednou změnilo. Našel si mladší ženu a rozhodl se opustit rodinu. Nechtěl však odejít s prázdnou, a tak se rozhodl, že mě zažaluje a vezme si zpět část domu. To se mu podařilo.
Děti už byly v té době dospělé. Svého otce neodsuzovaly, protože je to dospělý muž, který má právo být šťastný. Dům jsme společně prodali a za část peněz, které jsme získali, jsem si koupil malý byt.
Pak děti rozhodly, že bych měla odjet za prací do zahraničí. Koneckonců mě tady nic nedrželo, takže jsem jim mohla pomáhat. Tehdy mi to připadalo jako dobrý nápad. Podařilo se mi najít práci v Německu.
Tvrdě jsem pracovala a posílala dětem peníze a jídlo. V průběhu let se mi podařilo koupit dětem vlastní byty. Syn a dcera mi často volali a posílali mi fotky svých vnoučat.
Před několika měsíci jsem si uvědomila, že už práci nezvládám. Začalo mi selhávat zdraví. Nemohla jsem pracovat jako dřív. Rozhodla jsem se, že se vrátím domů do vlastního bytu a nějak to zvládnu.
Před několika měsíci jsem se vrátila z Německa, ale děti za mnou nejezdí a volají mi jen zřídka.
Jak se ukázalo, měly mi za zlé, že jsem se rozhodla vzdát se práce. Celé ty roky si zvykaly, že je živím. Nechtějí, aby se to změnilo.
Jsem z toho velmi smutná. Udělala jsem pro ně všechno, co jsem mohla, koupila jsem jim dva byty. Ale oni se na mě zlobí.
S otcem však vycházejí velmi dobře. I když jim nijak nepomohl, vzal si jen část domu. Ale on je dobrý člověk a máma je špatný člověk.
On by se mohl nechat znovu nastartovat do života, ale já to zjevně nedokážu. Ráda bych věděla, co jsem udělala špatně.
Co si o tom myslíte vy?
Hlavní foto: youtube