Kateřina opatrně sestupovala po schodech a pevně držela svou novorozenou dceru. Když dívka opouštěla klec, všimla si, že tchyně vyhodila z okna svůj svrchní kabát a čepici.

- Už se nikdy nevracej, nechceme tě tu vidět - křičela tchýně.

Katka se zastavila, tupě zírala na místo, kam spadly její věci, a přemýšlela:

- To je ale báječná louže.... Jak rychle se jí promočila čepice a péřový kabát..... Ach bože, ten kabát!

Dívka udělala dceři pohodlí a v teniskách vlezla přímo do louže. Z kapsy bundy vytáhla pas a peněženku a šla dál. Mokré a špinavé věci zůstaly v louži.

- Dcero, vyhodili tě? - Zeptala se Natálie, Katčina matka.

Dívka mlčky přikývla. Kateřině se o tom moc nechtělo mluvit, ale uvědomila si, že je to nutné.

Protože přišla s dítětem k rodičům, bez vlastních věcí a peněz, měla by odpovědět na všechny otázky, pomyslela si Katka.

- Nech mě s ním promluvit. Jak můžeš vyhodit manželku a dceru z bytu? - zeptal se Vojtěch, dívčin otec.

Kateřina si přisunula šálek čaje k sobě a řekla:

- Tati, nemusíš za nimi chodit. Nic jim tím nedokážeš. Olívie nevypadá jako já nebo on, protože má zrzavé vlasy. Matěj zřejmě usoudil, že jsem ho podvedla. Každopádně tchyně o tom pořád mluvila, protože mě od začátku neměla ráda.

- 'Nechala jsi tu všechny své věci,' řekla Natálie.

- Vzala jsem si, co mi patří. Tchyně mi vyhodila z okna kabát a klobouk, ale já jsem ty věci nesebrala. Matěj mi je dal jako dárek, ať si je vezme. Může je dát své matce nebo své nové ženě," odpověděla dívka.

- Žanetu znám už dlouho. Než jste se vzali, snila o tom, že Matěj a Violeta, dcera jejího přítele, budou spolu," řekla Natalia.

- No tak ať jí prostě dá jako dárek kabát a klobouk! - odpověděla Kateřina.

Dívka dlouho něco říkala, snažila se smát, ale bylo jí hrozně.

Večer si Kateřina sedla s rodiči k filmu, ale nemohla se soustředit. O dni, kdy se s Olívií vrátily z nemocnice, rodičům neřekla. Dívka je nechtěla rozrušit.

Paní Žaneta při pohledu na vnučku okamžitě začala naříkat:

- Matěji, podívej se na to děvče! Má zrzavé vlasy. Je vidět, že tě Kateřina zradila a teď chce, aby ses staral o cizí dítě!

Kateřina si tehdy myslela, že se to všechno ve skutečnosti neděje. Ale bohužel to nebyl sen.

Dívka se podívala na svého manžela. Ten se však jen oblékl a odešel z domu. Matěj zmizel na dva dny, a když se vrátil, řekl:

- Máš dvě hodiny na to, aby sis vzala své věci a odešla z mého domu!

Kateřina si sbalila věci, ale pak přišla její tchyně a prostě vyprskla radostí. Žena se široce usmívala a čas od času citovala různá rčení. Například že lež má krátké nohy.

Ale ani Katčini rodiče své dceři neřekli všechno. Zatajili, že sousedé o dívce donekonečna pomlouvají a každý si dělá vlastní domněnky o tom, kdo je otcem dítěte.

Lidé se nestyděli a přímo se Natálie ptali, kdo je milencem její dcery. Našli se i tací, kteří jim vyčítali, že Kateřinu nevychovávají správně.

Jednoho dne Vojtěch uviděl, že jim někdo potřel vrata dehtem. Muž bránu očistil a nic neřekl nejen své dceři, ale ani své ženě.

Po zhlédnutí filmu vzala Halina Olive do náruče a odešla do svého pokoje. Když dítě uložila, posadila se na postel a rozhlédla se kolem.

- Zde se téměř nic nezměnilo. Tady je deka, kterou maminka ušila vlastníma rukama, a tady je medvídek, kterého mi dal tatínek, pomyslela si Halina.

Dívka zavřela oči a začalo se jí zdát, že se nic nestalo. Že se neodstěhovala z domu rodičů, že v životě nepotkala ani Matěje, ani paní Žanetu. Prostě teď měla svou milovanou dceru a byla doma...

V tu chvíli se z ulice ozvaly hlasy.

- Dovedete si představit, že by Halina podváděla svého manžela? Otcem dítěte je někdo jiný, a tak ji Matěj vyhodil z domu. Lidé říkají, že její věci vyhodil z okna. Teď se vrátila k rodičům, asi se stydí, že mají takovou dceru," řekla paní Henia.

- Koho chtěla podvést? Vždyť dívka se narodila jako zrzka. Halina se přece nestydí! Existoval důvod, proč byla Žaneta proti svatbě. Kdyby si vzal Violu, neměl by žádné starosti, souhlasila s ní prodavačka paní Ela.

Halina vší silou zabouchla okno. V jejich vesnici se pomluvy šířily závratnou rychlostí. Dívka se přikryla dekou a tiše plakala.

- Matěji, proč jsi vzhůru? - zeptala se jeho matka Žaneta, když vešla do kuchyně.

- Nemůžu usnout, odpověděl Matěj sklesle.

- 'Chápu, jak se cítíš, to děvče tě zradilo! Chudáček můj. Všechno přejde. Abych tě rozptýlila, pozvu hosty a Violu, ta má o tebe velký strach, - řekla Žaneta.

- Nemusíš nikoho zvát, hlavně ne Violu. Vždycky jsem miloval jen Halinu - odpověděl Matěj.

- Ale ona tě zradila - připomněla mu matka.

- Mami, já si to pamatuju. Potřebuju být chvíli sám, tak přijď zítra - odpověděl Matěj.

- Nechci tě nechat samotného - řekla jeho matka.

- Budu v pořádku! Jdi spát - řekl Matěj.

Když matka odešla, mladík si oddechl, od té chvíle už nemusel nikoho předstírat. V očích se mu zaleskly slzy a ponořil se do vzpomínek na okamžik, kdy poprvé spatřil Katku. Tehdy jí byly pouhé tři roky. Chodili spolu do školy, seděli s ní v jedné lavici a po maturitě jí Matěj vyznal lásku a vzali se.

Přišlo ráno. Žaneta vešla do kuchyně a povzdechla si:

- Ještě jsi ani nešel spát! Přestaň na tu holku myslet, nestojí ti za to!

- Už toho bylo dost! - řekl Matěj rozhodně.

Po několika minutách se zastyděl a pokračoval:

- Omlouvám se, že jsem se takhle zachoval. Rozhodl jsem se jít za Šimonovým dědečkem.

- Proč tam chceš jít? - zeptala se rozhořčená matka.

- Abych se dostal pryč a pomohl dědečkovi - odpověděl syn.

O čtyři hodiny později už tam Matěj byl.

- Pověz mi, co se stalo, - požádal dědeček Šimona, který vše pochopil, jakmile se podíval na svého vnuka.

Matěj věděl, že dědeček mu vždy pomůže a poradí. Chlapec starého muže objal a všechno mu vyprávěl.

- Říkáš, že je to zrzka? - Děda Šimon se zasmál.

- Nevím, co je na tom k smíchu," řekl Matěj a očividně se urazil.

- Pojď, něco ti ukážu - vstoupil dědeček do pokoje.

Stařec podal vnukovi staré fotoalbum a řekl:

- Podívej se pozorně. Tohle jsou moji rodiče, zemřeli dřív, než ses narodil. Fotka je černobílá, ale podívej se na barvu matčiných vlasů.

Matěj se vrátil do svého bytu a hned u vchodu se zeptal své matky:

- Víte, že moje prababička byla zrzka?

Matějova matka neochotně odpověděla:

- Vím to, ale to s tím nemá nic společného! Říkala jsem ti, aby sis vzal Violeta, ale ty jsi mě neposlechl!

Matěj se podíval na matku a mlčky opustil byt. Ještě nějakou dobu potrvá, než mu Kateřina odpustí.

Po nějaké době mu dívka skutečně odpustila a o dva roky později se jí narodil chlapec, který byl také zrzavý. Dostal jméno po svém dědečkovi Šimonovi.