Ačkoli chápu matčinu motivaci, její jednání vůči synovi, mému bratrovi, nepodporuji. Věřím totiž, že ať se mezi příbuznými děje cokoli, jsme rodina. Zvláště když jde o mého vlastního syna. Sama jsem matkou pětiměsíčního dítěte a nedokážu si ani představit situaci, kdy bych se svého dítěte nezastala.
Jde o to, že před necelými patnácti lety nás otec opustil. Táta opustil rodinu, protože už ho nebavila zášť ze strany mámy. Pracoval v továrně, dřel se jako vůl, a když se vrátil domů, čekala na něj žena a dvě děti. Všichni museli být oblečeni a nakrmeni. Matka přitom neváhala po otci požadovat víc, než byl schopen poskytnout.
Věřila, že metoda mrkve a klacku je ideální metodou uplatňování vlivu. Tímto způsobem by byl muž více motivován a jistě by byl úspěšnější. V určitém okamžiku to otec už nevydržel a našel si jinou ženu. Přestěhoval se k ní. Byt a všechno ostatní nechal na nás. Jsme mu za to vděční.
Když se vrátím k této situaci, řekla bych, že na místě mámy bych se snažila získat tátu zpět nebo bych si začala hledat nového muže. Ale ona prostě převzala iniciativu a odjela do jiné země vydělávat peníze. Pro mě a mého bratra. Od té doby otce neviděli.
Nevím, čím si prošla, když si v jiné zemi hledala práci, dostupné bydlení a snažila se aklimatizovat. Myslím, že to nebylo snadné. Přesto se jí to po nějaké době podařilo. Po několika letech se vrátila domů, splatila všechny dluhy a dokonce dala nějaké peníze do úschovy naší babičce.
Když jsem se pak vdala, maminka mi darovala byt. Byla jsem v šoku. Ještě větší šok to byl pro mého bratra, který také dostal od matky byt darem. Vůbec jsme netušili, že to takhle dopadne. S manželem stále bydlíme v bytě, který jsme dostali darem, a jsme za to velmi rádi.
Co se týče mého bratra, ten se rozvedl. Chci říct, že opustil rodinu. Stejně tak můj otec. Až na to, že táta odešel ze zřejmých důvodů. Nicméně můj bratr si našel mladou dívku a vzal si do hlavy, že ona je ta pravá. Opustil svou ženu a dítě kvůli dívce, kterou vlastně ani neznal. Nejdřív s ní chtěl žít v mámině bytě. Ale máma mu to nedovolila. Vypukl velký skandál, po kterém se bratr musel přestěhovat do pronajatého bytu.
Moje švagrová je docela dobrá žena. Má své silné i slabé stránky. Upřímně řečeno, moje matka ji zpočátku neměla ráda. Moje švagrová byla obyčejná holka, taková ta z vesnice, bez ambicí. Ale to, co udělal bratr, všechno obrátilo naruby. Od té doby se matka ke snaše chová jako k vlastní dceři. Co se týče syna, přestala ho považovat za rodinu.
Jednou za měsíc posílala máma mně i bratrovi několik set eur. Mohla si to dovolit. Pro nás to bylo vzhledem k našim platům a rostoucím cenám všeho možného hodně. Máma mi peníze stále převádí. Samozřejmě jsem jí za to velmi vděčná, ale..... Můj bratr teď nedostává nic.
Není těžké uhodnout, kdo teď dostává peníze. Jeho bývalá manželka. Když jsem se to dozvěděla, ani mě to nepřekvapilo: takhle se může chovat jen matka. Nedávno jsem bratrovu bývalou ženu potkala. Má se dobře a dítě je také v pořádku. Co mě však překvapilo, bylo to, že jí máma posílá víc peněz než mně, její dceři. Dovedete si to představit?
Nechápu, proč to máma dělá. Donedávna měla jen jednu dceru, a tou jsem já. Buďme upřímní - má také syna. Ano, udělal chybu, zachoval se hrozně. Ale je to přece rodina. Na rozdíl od jeho bývalé ženy. Takže je možná na čase mu odpustit nebo si s ním alespoň promluvit. Třeba má také co říct.
Celkově je situace dost nejednoznačná. Každého lze pochopit. Ale jak smířit tvrdohlavou ženu s jejím synem? Zvlášť když žijí v různých zemích. Koneckonců to nemůže trvat věčně. Jsem také zvědavá, jak to dopadne s bytem. Dá ho máma někomu jinému, aniž by se s námi dohodla? Na to nechci ani pomyslet. Je lepší než táta?
Hlavní foto: youtube