- Marto, pamatuješ si, že Karel nemůže jíst vepřové? Je příliš tučné! - Paní Eva volala půl hodiny před koncem práce.
- Co s tím má společného vepřové? - Snažila jsem se dokončit všechny úkoly, abych se nemusela bát, že druhý den budu muset něco naléhavě vyřídit.
- Dnes ráno jsi nejspíš k jídlu nic neuvařila. Jak znám život, po práci půjdeš do nejbližšího obchodu, kde mají vepřové maso ve slevě. Vsadím se, že si ho budeš chtít koupit!
Na okamžik jsem tchyni záviděla její dedukční schopnosti.
- Můžeš si koupit kuře. Je čerstvé od dvacátého srpna. Je v modrém balení. Sice ho nestihneš naložit, ale udělej ho podle toho receptu, co jsem ti dala minule," trvala na svém paní Eva
- Můžu nejdřív dodělat svou práci? - Už jsem byla naštvaná.
- Dobře, - povolila tchyně. - Zavolej mi, až budeš v obchodě. Řeknu ti, jaký tvaroh máš koupit.
Mimochodem, s Karlem jsme žili tři roky. Paní Eva se u mě doma objevovala skoro každý den nebo mi volala. Neustále se snažila radit, zatímco Karel žádal o pomoc.
- Chci uklidit vánoční výzdobu, ale bojím se vylézt na žebřík!
Hned po práci chodil Karel k mamince, aby jí pomohl s krabicí vánočních ozdob, která byla na horní polici ve skříni. Kdo vůbec uklízí vánoční ozdoby?
Mohla by zavolat ve třiadvaceti a začít Karlovi vyprávět o návštěvě u kamarádky. Vyprávěla příběhy z kamarádčina života za posledních deset let. Karel ji nemohl odmítnout!
- Jak je to možné? - Byla jsem rozhořčená. - Vždyť přece musíš vstávat v šest ráno do práce! Proč jsi jí nemohl říct, že zavoláš ráno?
- Marto, je to přece máma.... - odpověděl rozespale můj partner a nalil si kávu. - Něco takového přece nemůžeš říct mámě!
Paní Eva jezdila na všechny prázdniny. Já jsem ji nezvala. Prostě se řeklo, že přijde. Navíc jsem musela vařit různá jídla. Sushi a pizza se nepřijímaly. Začala jsem Vánoce nenávidět!
Moje kolegyně v práci měla nehodu. Skončila v nemocnici. Bohužel se nevědělo, jak dlouho tam bude. Její pětiletá dcera Anna zůstala sama. Měla jen starší babičku.
Holčičku jsem znala od jejího narození, a tak jsem se okamžitě nabídla, že jí pomůžu a postarám se o ni.
Tak se stalo, že jsem Aničku ještě téhož večera přivedla domů. Karla jsem na to telefonicky upozornila. Samozřejmě jsem se velmi obávala, že v domě bude další člověk.
Karel přišel domů s velkým plyšovým medvědem a pytlíkem sladkostí. K dívce se choval přátelsky a mile.
O několik dní později se o dívce dozvěděla moje tchyně. Udělala si z toho aférku. Nevím přesně, co Karlovi řekla.
Ale šlo o to, že nemá právo mít za jejího života děti, protože potřebuje jeho pomoc. Teď je mladá a plná energie, ale mohla by náhle onemocnět. Nechá ji v takové situaci? Rozhodne se pro děti?
- Ano," řekl Karel smutně. - 'Anna je samozřejmě úžasné dítě, ale máma řekla, aby se jí dalo do dětského domova.
Ještě téhož večera jsem Karla požádala, aby se vrátil k matce. Naštěstí jsme nebyli manželé a bydleli jsme v mém bytě.
Druhý den mi paní Eva zavolala:
- "Je dobře, že ato takhle dopadlo. Vy dva se k sobě nehodíte,' řekla. - Chlapec potřebuje ženu, která vypadá jako jeho matka.
- Dobře - souhlasila jsem s ní. - Jsem ráda, že nejsem jako vy.
Zatím žijeme s Annou. Občas nás navštíví její babička. Karel volá a nabízí schůzku. V tajnosti před matkou. Směju se tomu a odmítám.
Pořád k němu něco cítím, ale už nechci soupeřit s tchyní. Možná jednoho dne konečně přestane říkat, co mu řekne máma. Hlavně aby nebylo pozdě.
Hlavní foto: youtube