Říká se, že ve stáří jsou osamělí jen špatní lidé. Já mezi ně zjevně patřím. Je mi 72 let a jsem přítěží pro své vlastní děti. Nemohou si najít chvilku, aby mě navštívily a přinesly mi léky. O jaké pomoci se dá vůbec mluvit?
Můj manžel zemřel, když bylo mé nejmladší dceři pouhých osm let. Vychovávala jsem dvě děti sama a všechno jsem si odpírala. Bylo to velmi těžké, ale nikdy jsem se nevzdala. Vydělávala jsem peníze, doprovázela jsem děti na hodiny navíc, dělala s nimi úkoly, prala, vařila...
Něco jsem však přehlédla, protože teď se ke mně moje děti chovají hrozně. Snažila jsem se udělat všechno pro to, aby z nich vyrostli dobří lidé. Moje děti studovaly na prestižních univerzitách, každé ode mě dostalo byt, ale já jsem na oplátku necítila žádný vděk.
Když potřebovaly pomoc, nikdy jsem neodmítla. Pomáhala jsem nejen finančně. Neustále jsem si odpírala, protože jsem se pro ně obětovala. Mimochodem, k dětem jsem se vždycky chovala stejně. Starala jsem se o svá vnoučata, pomáhala jim obsáhnout domácnost, protože jsem chápala, že to pro ně není snadné.
Ke snaše a zeťovi jsem se chovala dobře. Respektovala jsem volbu svých dětí, takže jsem jim nikdy nic nevyčítala a nezasahovala do jejich života. Když jsem odešla do důchodu, stále jsem se starala o vnoučata.
Pak jsem začala mít zdravotní problémy, takže jsem svým dětem už nemohla pomáhat. Pak jsem si začala všímat, že jsem se pro ně stala přítěží, protože děti se mnou přestaly mluvit. Volala jsem jim, ptala se, jestli je všechno v pořádku, zajímala se o to, co se děje, ale děti na mě stále neměly čas. Nevolaly mi ani mě nepřišly navštívit.
Přestala jsem jim volat, protože mi bylo líto, že se ke mně takhle chovají. Znovu jsem se utvrdila v přesvědčení, že ani syn, ani dcera mě nepotřebují. Mám dojem, že když jim něco řeknu, začnou se okamžitě rozčilovat.
Přestali jsme spolu komunikovat právě ve chvíli, kdy jsem začala být nemocná a přestala jsem jim pomáhat. Když mě potřebovali, zavolali mi a přijeli za mnou. Do poslední chvíle jsem tomu nechtěla věřit, ale bylo načase být k sobě upřímná.
Asi jsem své děti špatně vychovala, takže si teď musím poradit sama. Je čas smířit se s tím, že mi ve stáří nebude mít kdo podat sklenici vody.
Hlavní foto: youtube