- Jsou vaši rodiče blázni? Každý člověk by byl za takovou příležitost vděčný. Čtyři pokoje, hotové jídlo, nemusí se o nic starat," poznamenala Natálie s nelibostí.
- Dávej si pozor na to, co říkáš! - řekl Kamil.
- Není to pravda? V bytě mají všechno, co potřebují, a ani se nechtějí naučit používat domácí spotřebiče. Všechno jim nevyhovuje. Jsou neustále nespokojení," dodala jeho žena.
Kamil jejímu planému tlachání nevěnoval pozornost. Ano, v poslední době si všiml, že se s jeho rodiči děje něco divného. Dříve bývali veselí, aktivní a nyní.... Udělal snad něco špatně? Možná mají zdravotní problémy? Chtěl jim poděkovat za jejich bezstarostné dětství. Odvezl je z vesnice, všechno jim koupí a oni truchlí.
Matka s otcem se moc stěhovat nechtěli, ale syn je přemluvil. Rozhodli se, že dům ve vesnici neprodají, protože jim nechyběly peníze. Přemýšlel o tom velmi dlouho, až se nakonec rozhodl promluvit si s matkou.
Petr a Anežka nebyli z bydlení v novostavbě opravdu nadšení. Všichni jsou tu zaměstnaní, mladí a mají své vlastní problémy. Jejich sousedé se o všechno dělili, povídali si mezi sebou, děti na dvoře se smály, ale tady je to úplně jiné. I když syn koupil otci nové auto, ten s ním nespěchal, protože se bál. Všechno je tu nové, neznámé, spousta značek a křižovatek. A také, jak rychle ta auta jezdila! Rodiče si prohlíželi byt, který jim Kamil představil, ale stále mysleli na svůj dům na venkově.
- Jak se daří Kateřině a Martinovi? Letos byla asi dobrá úroda, protože hodně pršelo. Naše bříza je asi smutná. Maliny se nám nepodařilo sklidit, moc bych chtěla malinovou marmeládu," řekla Agnes tiše.
- To stačí, bolí mě duše,' zvolal Petr a otřel si slzu z tváře.
- Taky se ti stýská po našem životě na venkově? Neměli jsme souhlasit se stěhováním, ale náš syn chtěl to nejlepší. Nechtěli jsme ho urazit, vždyť pro nás dělá všechno.
- Kdy jste ho viděli naposledy? Bydlí přes ulici a nemůže si na nás najít volný čas. Na druhou stranu nám to naše snacha zazlívá. Nemá chuť poslouchat naše vyprávění o cuketách, hnojivu a malinové marmeládě.
- Život ve městě pravděpodobně není pro nás. Tady to nezvládneme, miláčku. Každou noc se mi zdá o našem domě, už to nevydržím.
V tu chvíli přišel Kamil. Přinesl jídlo a dárky pro rodiče. Hned si všiml, že jsou rodiče smutní, a rozhodl se s nimi upřímně promluvit.
- Chceme odejít, synu. Nechceme tu žít, jdeme domů. Už nemáme sílu. Chceme se starat o zahradu. Všechno je tu krásné, ale je nám zle," řekl Petr.
- Nerozumím vám, ale je to vaše rozhodnutí. Za týden vám se stěhováním pomůžu.
Nechápal, jak se někdo může chtít přestěhovat zpátky na venkov s pohodlným bytem. Na venkově žít nemohl, nudil se tam, ale jeho matka a otec tam žít nemohli.
- Možná by si mohl najít čas zítra? Budeš mít čas?
- Můžeme zítra, jestli chceš.
Byli jeho rodiče smutní, protože se chtěli vrátit na venkov? Byli opravdu blázni? Proč se jim tenhle život nelíbil? Nikdo by mi nevěřil. Ale byla to koneckonců jejich volba, a tak se je Kamil ani nesnažil přesvědčit, aby zůstali ve městě.
Petr s Anežkou okamžitě přestali truchlit a začali si balit věci do kufrů. Celou noc mluvili o tom, co zasadí, koho navštíví, jaký čaj si uvaří, až přijedou. Byli nejšťastnější, protože domov je tam, kde je srdce.
Hlavní foto: youtube