- Kdo jste, že mi říkáte, co mám dělat?" křičela paní Žaneta.
- "Jsem manželka vašeho syna a tohle je můj dům, takže bych vás chtěla požádat, abyste ho opustila.....
- Tento byt koupil můj Lukáš... Mám právo tady být...
- Ten byt koupil, když byl mým manželem, takže si tu nemůžete určovat vlastní pravidla. Já můžu rozhodnout, jaké tapety mají být na stěně....
Další hádka s tchyní ji vyčerpala. Sandra byla vdaná dva roky, ale za celou tu dobu ji tchyně neustále peskovala. Jestliže dříve Sandra dokázala její rýpání a fňukání alespoň ignorovat, nyní tchyni prostě nemohla vystát. Sandra byla v osmém měsíci těhotenství a chtěla mít klid, ale musela čelit paní Žanetě.
Když se Sandra seznámila s Lukášem a začali uvažovat o založení rodiny, okamžitě si řekla, že s tchyní žít nebude. Tchyně se snažila vládnout téměř od prvního setkání. Sandra se jí prostě nelíbila a basta, ale je to důvod k rozchodu s milovanou osobou?
Vzali se, vzali si hypotéku, přestože tchyně měla obrovský byt, ale i její syn říkal, že by bylo lepší žít odděleně. Věděl, jakou má jeho matka povahu, která byla rok od roku horší a horší.
Svým způsobem snachu ráda škádlila, zvlášť když v důchodu neměla co dělat, a tak k nim pořád jezdila.
Sandra to říkávala svému manželovi: "Koupíme si byt v jiné ulici", ale on nechtěl, vždyť jeho matka už byla stará, ale proč jí dal klíče od jejich bytu, to nemohla pochopit.
Když Sandra pracovala, bylo jí jedno, jestli je tchyně navštíví, když jsou pryč. Dokonce si myslela, že je to dobře. Když měla paní Žaneta dobrou náladu, vařila večeři. Sice v ní vždycky byly pohankové kroupy, které Sandra nesnášela, ale vždycky to bylo něco.
Paní Žaneta kontrolovala skříně a přerovnávala všechno, jak se jí zlíbilo, což bylo nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Teď je ale Sandra na mateřské dovolené, sedí skoro pořád doma a místo odpočinku a přemýšlení o dobrých věcech musí řešit tchyni.
Zrovna dnes se tchyni nelíbila barva tapet v dětském pokoji.
- Proč zelená, a ne modrá nebo růžová? - rozhořčila se tchyně, jako by šlo o otázku života a smrti.
- Protože nevíme, jestli to bude kluk, nebo holka. Na ultrazvuku to není vidět, proto jsme zvolili neutrální barvu, - odpověděla Sandra klidně. Nikdy nezačala hádku jako první, vždycky se snažila mluvit klidně, ale málokdy se jí to podařilo. Teď tchyně, když našla důvod ke stížnostem, začala naříkat.
- Ach jo, i to dítě je divné. Všichni znají pohlaví dítěte skoro od začátku, ona má rodit a neví. 'Raději mi řekni, jaký dárek mám koupit,' řekla takovým tónem, jako by snacha pohlaví budoucího dítěte konkrétně neznala.
- 'Paní Žaneto, nemusíte nic kupovat, já už mám všechno vybrané a zamluvené, takže až se dítě narodí, Lukáš všechno koupí. Navíc kupovat věci před porodem přináší smůlu," odpověděla Sandra a dělala, že si nevšimla, že tchyně řekla něco o cizím dítěti, protože se dnes nechtěla hádat. Od rána se necítila dobře. Stále doufala, že si tchyně sedne, postěžuje si a odejde a ona si konečně lehne.
Paní Žaneta však pokračovala:
- "Tapety jsou chudé, nepotřebuješ žádnou výbavičku, vymyslela sis nějaký nesmysl, tak raději řekni, že ode mě nechceš nic přijmout. Můj syn se do tebe zamiloval a ty jsi šťastná, nevděčnice. Chci pro ně to nejlepší a oni.....
Pak Sandře došla trpělivost a požádala tchyni o odchod. Bylo to nepříjemné, ale už neměla sílu to dál snášet.
Večer se Lukáš vrátil z práce a všechno bylo jako obvykle. Hned mu volala matka a stěžovala si na snachu, ale syn, jak znal svou matku, klidně odpověděl: "Mami, asi ses spletla, vždyť jsem tě žádal, abys mou ženu neobtěžovala..." A pak už se obrátil na Sandru - Co se stalo?
Lukáš byl vždycky na Sandřině straně; ani on se s matkou nedokázal dohodnout. Koneckonců nemohl opustit práci, aby mohl být pořád vedle své ženy.
- Víš, přemýšlela jsem, že bych možná měla jít před porodem k matce a rodit tam," navrhla Sandra, "bojím se, že nebudu schopná porodit naše dítě, když tu budou pořád takové hádky. I když si vezmeš klíče, myslím, že bude u dveří čekat, až ji pustíme dovnitř.
- Ne, nesouhlasím, chci být s tebou, až budeš rodit. Vezmeme ji do sanatoria. Co, půjčím si peníze a všechno zaplatím. Nech ji dva měsíce odpočívat, abys mohla v klidu porodit, a pak něco vymyslíme.....
Tchyně odjela do sanatoria v domnění, že se vrátí včas na porod svého dlouho očekávaného vnoučete. Když se tchyně vrátila, vnučce už byly dva týdny.
- Aha, holčička. Škoda, že to nebyl chlapec. Lukáš byl nejspíš zklamaný, protože všichni muži chtějí syna. No, co jiného by člověk od tebe.... čekal.
Pak se holčička probudila a začala plakat.
- Dej mi ji, řekla tchyně, když viděla, že snacha nedokáže dceru uklidnit, "ty neumíš nic, ani uklidnit vlastní dítě".....
Sandra už byla rozrušená. Nejenže jí tchyně řekla spoustu ošklivých věcí, ale navíc probudila dítě.
- Paní Žaneto, vraťte se prosím k sobě. Až nás budete chtít příště navštívit, zavolejte prosím předem. A klíče nechte na komodě. Hezký den," nestyděla se Sandra.
Hlavní foto: youtube