Paní Marie si šla pro vnučku, byla šťastná. Celou dobu se usmívala a podpatky jí klapaly o dlažební kostky jako za dob jejího mládí. Důvodem bylo, že si konečně pořídila vlastní nemovitost. Byt byl v novém domě, prostorný a světlý, i když jednopokojový.
Musela šetřit téměř dva roky, protože částka z prodeje venkovského domu by jí stačila jen na koupi poloviny bytu. Dcera jí trochu pomohla, ale paní Marie slíbila, že peníze vrátí. Dcera a její manžel jsou mladí a peníze potřebují, paní Marii stačí polovina důchodu.
Na chodbě na ni čekala vnučka, která chodí do druhé třídy. Byla ráda, že babičku vidí, a společně se vydaly domů. Osmiletá vnučka je největší radostí sedmdesátileté paní Marie. Dcera se jí narodila až v pozdním věku, když jí bylo téměř čtyřicet let. Kvůli dítěti požádala matku, aby jí pomohla. Přestože se paní Marie nechtěla stěhovat z vlastního domu, rozhodla se dceři pomoci.
Stará se o holčičku, dokud se její rodiče nevrátí domů, a pak se vrátí do vlastního útulného bytu. Nemovitost byla na dceru převedena, ale to je jen formalita: nikdy nevíte, co se může stát. Velmi často se stává, že osamělé staré lidi okradou podvodníci!
- Babi," přeruší její úvahy Karolínka, "maminka říkala, že tě musí dát do domova důchodců.
- Do jakého domova? - Paní Marie se zeptala a cítila, jak jí běhá mráz po zádech.
- Však víš, tam, kde bydlí tví prarodiče. Máma říkala, že se tam nebudeš nudit.
- Ale já tam nechci, raději bych šla do sanatoria," řekla paní Marie ustaraně a nevěřila vlastním uším.
- "Babičko, jen mamince neříkej, co jsem ti právě řekla," řekla vnučka, "slyšela jsem, jak si maminka s tatínkem povídají. Máma taky říkala, že už se domluvila s nějakou paní, ale že tě nepošlou hned, až budu trochu starší.
- Nebudu jí o tom říkat, zlatíčko. - Slíbila paní Marie a otevřela dveře do bytu. - Necítím se dobře, motá se mi hlava. Jdu si na chvíli lehnout a ty se běž převléknout.
Tohle je příběh ze života. O tři měsíce později. Paní Marie je zpátky na vesnici, prozatím si pronajímá byt a šetří peníze na budoucí bydlení. Má přátele a příbuzné, kteří jí pomáhají, jak mohou. Přestože ji někteří lidé kritizují a říkají, že je to její vina, měla si s dcerou promluvit. Možná si to její vnučka všechno vymyslela.
- Dítě si takové věci vymyslet nemůže - tím si je paní Marie jistá. - Dceřino chování mě přesvědčuje, že je to všechno pravda. Ani mi nezavolala, ani se nezeptala, proč jsem odešla. Nejspíš všechno pochopila. Já však stále čekám. Sama jí volat nebudu, protože se necítím být ničím vinna.
Hlavní foto: youtube