Stále se nemohu uklidnit. Před týdnem jsem musela syna vyhodit z bytu. Svého činu opravdu nelituji. Sám si o to řekl. Společně se svou ženou. Přišla jsem domů z práce a našla nezvané hosty. Vždycky jsem byla ráda, když mě syn navštívil. Ale před půl rokem se stalo něco, co jsem rozhodně nečekala.

Přišla jsem domů z práce a uviděla svého syna. Seděli u stolu společně s Nelou (to je moje snacha). Ona krájela klobásy na sendviče a můj syn si u stolu četl noviny. Když mě uviděl, začal se usmívat:

- Ahoj, mami! Rozhodli jsme se tě navštívit," řekl syn.

To je skvělé! Mám radost, když mě navštíví. Co jsem ale hned nepochopila, bylo, že Xavier je dotěrný, protože se chce nastěhovat do mého bytu. Rozhodla jsem se souhlasit. Jsem přece matka! Ukázalo se, že je z bytu vyhodili, protože neplatili nájem. No, to se dalo čekat. Už dávno jsem jim řekla: Když si takový byt nemůžete dovolit, pronajměte si něco levnějšího. Ale ne, oni chtějí bydlet v centru, takže byt má dobrou renovaci.....

- Proč jste mi neřekli, že přijedete? - Začala jsem se divit.

- Mami, my se tu dlouho nezdržíme. Už si hledám byt, za týden se odstěhujeme,' slíbil syn.

To je v pořádku, týden uteče rychle, není to rok. Souhlasila jsem. Jsem přece matka, musím synovi pomáhat. Kdybych tehdy věděla, jak moc budu toho rozhodnutí litovat... Moje snacha byla mnohem horší, než jsem si myslela. Takovou drzost jsem od ní nečekala.

Týden uběhl velmi rychle. Xavier ani Nela se však nikam nechystali. Situace se začala zásadně měnit. Mladá rodina se cítila jako doma. Rychle jsem si uvědomila, že syn přestal hledat byt k pronájmu. Dobře, přivřela jsem nad tím oči. Jedna věc mě ale začala nepříjemně překvapovat - chování mé snachy.

Nela nechtěla pomáhat v domácnosti. Když už bydlíte zadarmo, pomozte alespoň s domácími pracemi, např. připravit oběd nebo večeři, uklidit byt. Alespoň po sobě ukliďte! Myslím, že žádám příliš mnoho. Nela nepracuje. Když není Xavier doma, neví, co si počít sama se sebou. Nejdřív jde ke kamarádce a pak sedí u televize. Tenhle přístup mě strašně štve.

Uběhne měsíc, pak další... Jednou jsem Nele řekla, že by si mohla hledat práci. Měli by víc peněz a ona by se nenudila. Když to slyšela, okamžitě se rozčílila a řekla, že oni přece vědí, jak se žije líp!

Vyšlo z toho, že je podporuje, protože nemusí platit za služby a nájem, za jídlo - prostě si užívají života! Co mám jako dělat? Nemůžu ani nic říct, protože okamžitě vypukne hádka. Přišel okamžik, kdy jsem si uvědomila, že už toho mám dost!

Došlo to tak daleko, že jsem úplně zapomněla, jak si užívat života. Přicházela jsem domů z práce a věděla jsem, že si dám večeři a odpočinu si. S příchodem mladé rodiny se všechno změnilo.

Před týdnem jsem ležela a pochopila, že nemohu nijak usnout. Ve vedlejším pokoji byla hlasitě puštěná televize a můj syn se snachou sledovali nějaký pořad a smáli se. Dobře se u toho baví a já musím ráno vstávat do práce. Nechtělo se mi mlčet. Šla jsem k nim a řekla:

- Jak dlouho to ještě bude trvat?

Xavier a Nela se na mě překvapeně podívali.

- Jak dlouho se takhle budeš chovat? To nikoho nenapadlo, že se potřebuju vyspat? - Rozhodla jsem se jim to vysvětlit.

Pak začala mluvit Nela:

- Proboha, prosím tě, nezačínej se hádat! Dodíváme se na program a vypneme televizi.

Můj syn se také rozhodl zapojit do rozhovoru:

- Mami, nepřeháněj! Proč se začínáš hádat?

V tu chvíli jsem vybuchla. Začala jsem na ně křičet, aby okamžitě vypnuli televizi. Tím by to asi skončilo, kdyby moje snacha nezačala koulet očima. Sbalte si věci a vypadněte!

- Poslouchám: sbalte si věci, máte čas do zítřka! - Řekla jsem jim.

Když jsem se otočila k odchodu do svého pokoje, uslyšela jsem, jak se snacha začala chichotat.

Bylo to natolik drzé, že jsem se rozhodla nečekat do zítřka. Našla jsem tři tašky a začala do nich balit věci svého syna a jeho ženy. Snažili se mě zastavit, ale nepodařilo se jim to. Řekla jsem jim, že jestli se neodstěhují, okamžitě zavolám policii.

Sbalila jsem jejich věci a vyhodila je ze dveří. Xavier a Nela se snažili něco říct, omluvit se, ale už bylo pozdě. Nedovolila bych jim, aby se ke mně takhle chovali.

Tu noc jsem vyhodila syna a snachu z bytu a vzala si klíče od vlastního bytu. Netuším, kam šli, ale myslím, že si snadno našli místo, kde přespí. Mají spoustu kamarádů a navíc Nela má rodiče, kteří by je mohli nechat nastěhovat se k nim. Svého rozhodnutí nelituji a myslím, že jsem udělala dobře.

Hlavní foto: youtube