- Je pravda, že jste kdysi byla neuvěřitelně krásná?

- Ano - zasmála se stařena a oči se jí při té vzpomínce rozzářily - byla jsem krásná. Prý velmi krásná. Odháněla jsem obdivovatele. Kromě toho jsem byla laskavá, moudrá, štědrá a věrná.....

- Tak proč vás manžel opustil kvůli jiné? Byla lepší než vy?

- Lepší nebo horší? Záleží na tom, zlato? Měla prostě něco, co jsem já nikdy neměl a mít nemohl.

- Co to je?

- Patřil jí, rozumíš? A ona patřila jemu. Tak byli stvořeni. Ve stejnou dobu. To se stává. Ani ne v tomto životě, ale kdysi dávno, před tisíci lety. Je to nejsilnější ze všeho. Nic na světě tomu nemůže stát v cestě, ani krása, ani moc, ani sláva, ani bohatství. Dokonce ani smrt zde nemá žádnou moc. Po smrti se znovu rodí, aby se hledali a nacházeli, aby byli spolu, dokud jejich srdce nepřestanou bít. Je to taková hra. Nikdo neví, kde začíná a kde končí. Hrají si, pletou se, dělají chyby, blázní. Ale najednou dojde k setkání, k vzájemnému poznávání a všechna minulost, všechny překážky, které jim stály v cestě, najednou zmizí.

- Mám pocit, že víte, o čem mluvíte. Možná jsi to taky zažila? Toho jediného a tvého?

- Ano. Ale v tomto životě jsem ho nenašla.

Hlavní foto: fit4brain.com